Prameny Západních Čech
Karlovy Vary
Doma jsem nasedl do městského autobusu číslo 2, vystoupil jsem na zastávce u Švýcarského dvora, sešel jsem k Dorotinu pramenu, který leží na druhém břehu řeky Teplé než ostatní léčivé prameny v Karlových Varech. Je nyní uzavřen, ale asi se jeho voda používá pro Lázně VI. Když jsem přešel most přes Teplou, před vjezdem k lázeňskému hotelu Richmond jsem narazil na pramen Štěpánčin, který je nejjižnějším karlovarským pramenem, v zimě je uzamknut, má velmi malou vydatnost, nejmenší z dostupných karlovarských pramenů a není vůbec dobrý. Okolo Galerie umění jsem šel dál do města. Přitom jsem narazil na Jelení pramen, který je vyveden se svahu, a slouží jako místní zdroj pitné vody. Přešel jsem u Parkhotelu Pupp na opačnou stranu řeky. Tam je karlovarské muzeum, ale nezastavil jsem se v něm, protože se tam nesmí fotografovat. Většina geologických exponátů je pro smrtelníka anebo bez povolení nedostupná alespoň v ukázkách menších měřítek. Ze vzpomínek tam jsou velká karlovarská dvojčata, hladká. Dnes je pole, na němž se převážně vyskytovala v Karlových Varech-Horách neobdělávané a oplocené. Muskovit z Křížence u Mariánských Lázní, destička větší než dlaň, se vyskytoval v lomku, v němž je dnes prý skládka. Skládka je prý také v Loučné u Vejprt u Božího Daru, kde se daly najít asi před dvaceti lety pěkné ukázky medově zbarveného aragonitu. V muzeu jsou mimo torbernitu z Nového Fojtova, kde se těžil uran, z hald po dolování, dnes zalesněných, také ukázky ze sbírky Johanna Wolfganga von Goetheho. Upřímně všechny vypadají stejně černě. Po krátké zastávce u dveří muzea jsem šel k Vřídlu, které má teplotu 72,3 °C, ve čtyřech vývodech si můžete napustit Vřídlo chlazené až na teplotu kolem 30 °C, ve sklepě pod Vřídlem se vyrábí známé amfory, nebo růže potažené vrstvičkou rezavého vřídlovce, a to tak, že se v intervalech sprchují vřídelní vodou. Trubky, kterými Vřídlo teče, se musejí asi jednou ročně měnit, protože zarostou vřídlovcem a jejich průměr se zmenší na polovinu a hrozí výbuch Vřídla, který se už několikráte uskutečnil. Sůl získaná z vřídelní vody se dobře uplatní do domácí koupele. Velké vřídelní prameny, to jest Vřídlo, které vidíme, ostatní zachycená Vřídla a ostatní výrony do řeky Teplé, bez tzv. kolonádních pramenů, činí okolo 95 % veškeré vody. Velké vřídelní prameny vyprodukují 2000 až 2500 litrů vody za minutu a asi 2000 litrů oxidu uhličitého za minutu. Ale poněvadž Vřídlo důvěrně znám, pokračoval jsem dále k prameni číslo 2, který je v dřevěné Tržní kolonádě, jmenuje Karla IV. a má teplotu 64 °C. Další, který tam můžeme nalézt, je Dolní Zámecký, má teplotu 55 °C, a Tržní, který má teplotu 62 °C. Když se vydáme zpátky k Vřídlu a u morového sloupu půjdeme do kopce, dojdeme k prameni Hornímu Zámeckému, jenž má odlišný vzhled vývodu, a který má teplotu 49,8 °C. Když opět sejdeme se svahu, v řadě je pramen číslo 6, Mlýnský, ten už je v Mlýnské kolonádě a má teplotu 56 °C, najdeme tam i pramen Rusalka s teplotou 60 °C, Knížete Václava I s teplotou 65 °C a Libušin, s teplotou 62 °C. Na prostranství před Mlýnskou kolonádou je vyveden druhý záchyt pramene Knížete Václava, který má teplotu 63,5 °C. Na místě, kde ještě nedávno čněla skála k řece Teplé, je pramen Skalní, který sem byl poté přemístěn, a který má teplotu 53 °C. V altánu je pramen Svobody. Vedle v meteorologické budce bývají zajímavé informace o karlovarských termách. Ve sklepě vojenského lázeňského ústavu je zachycen 12. pramen, pramen Sadový. Je vyveden nahoru. Ale co zaujme geologa, je mramorové obložení zábradlí a podlahy. Sadový pramen je nejchutnější, protože obsahuje z dvanácti karlovarských pramenů, které jsou používány ke klasické léčbě, nejvíce oxidu uhličitého. Také dřív kolem jeho výronu nerostla prý tráva. Sadový pramen má teplotu 47,4 °C. Ve sklepě vojenské léčebny je ještě jeden pramen, který není přístupný veřejnosti. Jen v řece Teplé vyvěrá mnoho pramenů, které nejsou zachyceny. Například dříve byly patrné výronem oxidu uhličitého mezi Skalním pramenem a Mlýnskou kolonádou. Další vyvěrají ve sklepech domů, hlavně u Vřídla. Karlovarských pramenů je celkem kolem 200. Nově otevřený Hadí pramen vytéká v olověné Sadové kolonádě a má teplotu 30 °C. Železnatý pramen u střední ekonomické školy a pod dětskou poliklinikou není využíván k léčebným účelům. Vyvěrá také na opačné straně řeky Teplé než ostatní prameny. Má teplotu 11,9 °C, což je normální celoroční teplota podzemní vody. Obsah železa v jeho vodě přesahuje 10 mg v litru vody. Voda karlovarských pramenů sice pochází z vody dešťové, ale srážky nemají vliv na vydatnost pramenů. Na vydatnost pramenů mají vliv práce na hlubinném hnědouhelném dole Marie Majerové u Sokolova. Podle rozboru pramenů z března 1958 mimo pramen Karla IV. má Vřídlo nejvíc lithia, jako třetí nejvíc stroncia a jako třetí nejméně jódu. Vřídlo jsem sice přešel bez povšimnutí, ale druhý den jsem se dozvěděl, že v prvním patře Vřídelní kolonády je nainstalovaná mineralogická výstavka.
Vřídlo
vřídlovec
předměty pokryté vřídlovcem
vřídlovcový sintr, který dříve vznikal v řece Teplé u výpusti přebytečné vřídelní vody do řeky
Mlýnská kolonáda v Karlových Varech
kamenná Mlýnská kolonáda v Karlových Varech
dřevěná Tržní kolonáda v Karlových Varech
Mariánské Lázně a Lázně Kynžvart
Na 1. Svátek vánoční jsem se ráno vydal vlakem do Mariánských Lázní a do Lázní Kynžvart. Vystoupil jsem v zastávce Mariánské lázně - město a šel jsem asi 400 metrů zpátky kolem železniční trati k původnímu vývěru Rudolfova pramene v dřevěném pavilonu, který se čerpá také do centra Mariánských Lázní. Odtud je nadohled pavilon Ferdinandova pramene, který slabě teče v zimě z kohoutku. Je výrazné chuti, obsahuje hodně oxidu uhličitého a zanechává v ústech chuť. Potom jsem šel do lázeňského centra Mariánských Lázní, kde jsem první viděl kolonádu, v níž v létě tečou z kohoutků prameny Rudolfův a Karolinin. V zimě byly kohoutky odmontované. Vedle byla další kolonáda, v níž ale byly jen obchůdky a s touto kolonádou sousedila kolonáda Křížového pramene, v níž byly k nalezení Karolinin, Rudolfův a Křížový pramen z kohoutků buď v podobě studené nebo teplé. Všechny prameny obsahují oxid uhličitý, zanechávají v ústech svoji chuť a mají výraznou chuť. Pamatuji si, že v létě si nejraději dávám Karolinin pramen, když chci uhasit žízeň. Je z centrálních mariánskolázeňských pramenů nejchutnější. V kolonádě Křížového pramene je infocentrum, ale paní má spoustu práce s dotěrnými dotazy pacientů a každému se může věnovat jen opravdu malou chvilku. Letáčky o lázních je lepší shánět v infocentrech v lázeňských hotelích. Muzeum je na vršku nad kolonádami za parčíkem a za kostelem. V jedné nové brožuře o Mariánských Lázních je napsáno, že muzeum je otevřeno denně kromě pondělí, ale na vratech muzea bylo napsáno, že v prosinci mají otevřeno pouze ve středu. Na nejbližší zastávce trolejbusu jsem nasedl na trojku do Úšovic. Platí se u řidiče 7 Kč do kasičky mincemi od 1 do 20 Kč. Vystoupil jsem na konečné zastávce Antoníčkův pramen. Prohlédl jsem si pramen, který tekl z vývěru, ochutnal jsem ho, byl výrazné chuti a zanechával v ústech svoji chuť. Nastoupil jsem na trolejbus, vystoupil na křižovatce, kde se z hlavní ulice odbočuje do Úšovic, myslím, že na Úšovické. Odtud je to kousek po hlavní na hlavní nádraží Mariánské Lázně. Až sem mi to trvalo dvě a čtvrt hodiny a měl jsem štěstí na spoje trolejbusu a neprohlédl jsem muzeum, pramen Ambrožův v centru, který je slabě mineralizovaná železnatá kyselka, pramen Mariin v centru, který je vlastně mocný vývěr plynu - 99,7 % oxidu uhličitého, pramen Hameliku, který nepatří k lázním a vyvěrá u potoka Hamelika a pramen Prelátův, který je u Úšovic, a který nepatří k lázním. Zapomněl jsem se podívat k Lesnímu prameni. Na prameny, které jsou jímány izolovaně od freatických údolních náplavů, se vliv delších suchých a vlhkých období projevuje na vydatnosti se zpožděním 1 - 2 měsíců. Prameny mělce zachycené zvonovým jímáním, které jsou v užší hydrologické spojitosti s vodou údolních náplavů, reagují na změny hladiny okolních mělkých podzemních vod rychle, jen s několikadenním zpožděním. Teploty pramenů kolísají od 7 do 10 °C závisle na kolísání teploty vzduchu. Většinou se při snížení barometrického tlaku zřetelně zvyšuje obsah oxidu uhličitého. Celková vydatnost minerálních pramenů v Mariánských Lázních kolísá v sezóně od 300 do 400 litrů za minutu. Nastoupil jsem na vlak do Lázní Kynžvartu. Za dvě hodiny Vám určitě pojede. Cesta trvá 7 minut. Zato do samotných lázní v Kynžvartu to trvá jednu a čtvrt hodiny, jsou to čtyři kilometry z větší části do kopce. Lepší je tam dojet z Mariánských Lázní autobusem, abyste nebyli tolik vyčerpaní. Stojí to 17 Kč. Vlakem je to 7 km. Ale i když pojedete vlakem, cesta nahoru stojí za to. V lázních jsem se dal parkem vpravo. Tam byl v altánu Richardův pramen, který se za války vozil do Afriky, je trvanlivý, nekazí se. Je dobrý, chladný, kyselý s dobrým nízkým obsahem oxidu uhličitého, zanechává jen malou chvíli v ústech svoji chuť. Ale velmi mě odrazovalo, že se za litr platí. Pro cizí návštěvníky stojí 2 Kč, které se vhazují do automatu, pak se zmáčkne knoflík a za pět vteřin začne voda téci. V české měně se dá platit mincemi od 1 do 20 Kč. Při hotovém placení vytéká voda jen z jednoho výtoku, při placení předplacenou kartou, která se také kontroluje, může vytékat ze dvou výtoků. Nehezkým stylem byl na tabulce popsán způsob placení a odběru vody. Ale po pramenech v Mariánských Lázních jsem si spravil chuť. V parku při druhé straně silnice byl druhý pramen, který byl podobný, ale měl železitou příchuť a zanechával v ústech svoji chuť. Celkem má být v Lázních Kynžvart šest pramenů, jak jsem se někde dočetl. Podle místního člověka jeden býval na hradě v Lázních Kynžvart a jeden býval pod Lázněmi Kynžvart na zámku. Další dva zřejmě slouží pro koupele. Protože mi paní v infocentru na vlakovém nádraží nedoporučila vrátit se vlakem přes Mariánské Lázně, vrátil jsem se domů vlakem přes Cheb.
kolonáda v Mariánských Lázních
Rudolfův pramen v Mariánských Lázních
pramen v Lázních Kynžvart
železitý pramen v Lázních Kynžvart
Františkovy Lázně
Ráno jsem vyjel do Františkových Lázní. Chtěl jsem se jako prvé zastavit v muzeu, ale cestou z nádraží Nádražní ulicí a Kollárovou ulicí jsem jako prvé narazil na kulturní a informační centrum ve Františkových Lázních na konci Kollárovy ulice. Zašel jsem tam. Ochotně mi dali veškeré materiály, které měli, když se dozvěděli, že píši knížku. Už tam jsem cítil divný klid. Zjistil jsem v informačním centru, že muzeum je zavřené. Zjistil jsem tam také, že všechny františkolázeňské prameny jsou buď mírně nebo silně projímavé. Je to proto, že obsahují Glauberovu sůl Na2SO4.10H2O. Proto jsem žádný z pramenů neochutnal. Bylo mi sděleno, že ochutnat se dají prameny Stanislav i Kostelní. Nato jsem zahnul jsem trochu doprava Ruskou ulicí a dal jsem se ulicí dr. Pohoreckého. Potom, když jsem šel kolem muzea a viděl jsem, že se ve třetím patře svítí, řekl jsem si, že by to nebylo marné, zajít do knihovny v přízemí a zeptat se, jestli by mne do muzea přeci jen nepustili. Knihovnice zjistila, že v muzeu přeci jen je ředitel, ale ten mě do muzea odmítl pustit s tím, že je od 15. prosince do 15. ledna zavřeno, i přes to, že jsem mu řekl, že v brožuře o Františkových Lázních v reklamě na muzeum je napsáno, že mají otevřeno každý den kromě pondělí. Po této zkušenosti s Františkovými Lázněmi jsem se vydal dále ulicí dr. Pohoreckého až na konec, kde byl vlevo vidět dům Imperial. Za ním jsem zahnul doleva až jsem došel ke kolonádě Solného a Lučního pramene. Oba byly v zimě zavřené. Za kolonádou jsem se dal cestou hodně doleva, jako bych kolonádu skoro chtěl obejít a po chvilce jsem vpravo od cesty u zdi viděl pramen Palliardiho, který také netekl. Tam jsem začal mít pocit, že Františkovy Lázně jsou nejklidnější ze třech nejslavnějších lázní západočeského lázeňského regionu. Pokračoval jsem v cestě dál a překročil jsem úzkokolejku a most přes potok, zahnul doleva a po chvilce jsem měl nalevo pramen Železnatý, který byl v provozu. Byl tam takový klid, jako na vesnici. Pramen Cartellieriho jsem nenašel, protože slouží pouze pro koupele. Od Železantého pramene jsem šel dál po stejné cestě podél potoka, podešel jsem železniční viadukt a pokračoval jsem po cestě dále k prameni Natálie. Šel jsem po cestě stále kolem potoka, vpravo jsem měl jezero, které bylo v ochranném pásmu, a ze kterého se asi čerpá voda pro lázeňské účely, k němu vedla úzkokolejka, která končila u lázní, u nichž byl pramen Palliardi, a u něhož byly vozíky, které bývají u důlních štol a u jezera bylo nabírací zařízení. Možná se tam těží bahno pro bahenní koupele. U jezera začal být slyšel hluk od frekventované silnice. Když skončila pěkná cesta u jezera, vlevo byl mostek a přede mnou se objevila Nataliina dvorana, v níž byl pramen Natálie vevnitř zamknut a venku do mísy také vystřikoval. K pramenům Štěpánka a Žofie jsem už nešel, když jsem si rozvrhnul síly, zjistil jsem, že bych ostatní hlavní prameny nestačil obejít. Vrátil jsem se po stejné cestě až ke kolonádě Solného a Lučního pramene, pramen Adlerův je využíván jen pro koupele. Pramen Nový byl zamknut. Ve dvoraně Glauberových pramenů lze nalézt pramen Glauber III, Glauber IV a Kostelní a WC. Pramen František byl uzamknut. V altánu Luisina a Studeného pramenu bylo možno načerpat Luisin pramen, a když jsem šel ulicí Dlouhou až na konec, směrovka ukazovala vlevo prameny Glauber I, Glauber II a Sluneční. První v altánu tekl Glauber I, potom po cestě bylo doprava ke Slunečnímu prameni, který také tekl, a potom zpět na hlavní cestu a po další cestě měl být Glauber II, ke kterému jsem nedošel, protože jsem začal mít hlad, a proto jsem pospíchal k ulici Dlouhé, ale nešel jsem po ní, ale šel jsem ulicí kolmou na ni, až jsem došel na ulici Anglickou, z ní jsem odbočil vpravo na Francouzskou, kde byl na rohu obchod s potravinami. Ulicí Francouzskou jsem šel až na konec. Tam jsem zahnul ulicí Nádražní na nádraží. Výlet mi trval tři a čtvrt hodiny. Prameny ve Františkových Lázních jsou význačné svojí vysokou mineralizací. Nejvyšší, daleko přesahující ostatní prameny, má Glauber IV. Nejvíce volného oxidu uhličitého má pramen Stanislav, ke kterému jsem se zapomněl zajít podívat a který je vpravo od Francouzské ulice, když se vracíte k nádraží.
Teplota uhličité vody se pohybuje od 8,4 °C u mělkých objektů do 12 - 13 °C u objektů jímaných vrty. Tyto teploty převyšují průměrnou roční teplotu ve Františkových Lázních, která je 7,3 °C. Celková vydatnost pramenů činí 700 - 1000 litrů za minutu. pH vod je od 5 do 7. V Glauberově dvoraně je krámek s kamínky a v ulici Boženy Němcové 386/2C je další obchod.
Dvorana Glauberových pramenů
Glauberovy prameny
složení Glauberových pramenů
Kyselka u Karlových Varů, Radošov, Korunní
Jednoho mrazivého prosincového dne jsem se vypravil do blízkých lázní Kyselky. Vystoupil jsem na zastávce Kyselka, pila, po chvilce, když jsem šel směrem do Kyselky, asi uprostřed cesty mezi Dubinou a Kyselkou, byl první velmi slabý zachycený výron kyselky. Došel jsem do Kyselky a zjistil jsem, že cesta k Ottově pramenu je zatarasená plotem, budovy lázní všechny chátrají a čeká se až zchátrají tak, že je někdo s celými lázněmi koupí. Ottův pramen mi dříve nepřipadal tak dobrý, možná to bylo tím, že obsahoval hodně minerálních látek. Prošel jsem kolem závodu Mattoni, ve kterém se stáčí všechny vody z jejich vrtů dohromady do plastových a skleněných lahví, i s příchutěmi, pod názvem Mattoni. Poslední pramen, který jsem ten den u Kyselky navštívil, byl Jindřichův pramen v Radošově na kraji blízko ke Kyselce. Vedla k němu turistická značka s označením pramene. Je vyveden ve sklepě soukromého domu, ale tak, že se do domu nevstupuje. Jezdí si pro něj hodně lidí z okolí. Například pro Ottův pramen jezdili i lidé z Karlových Varů. Karlovarské prameny nejsou k dennímu pití, jen tak na třítýdenní kúru. Jindřichův pramen mi ten den připadal teplejší než bych mohl očekávat k chladu venku a byl dobrý tím, že v něm byla cítit příměs oxidu uhličitého. V létě je zase myslím chladný k teplu venku. Pásmo tvořené minerální vodou je na severní sestupné větvi v hloubce asi 230 metrů, na jižní větvi v hloubce asi 125 metrů. Minerální voda v Kyselce má zvýšený obsah fluóru. Po revoluci v roce 1989 byla navrtána další voda v údolí potoka nad závodem Mattoni, aby se mohlo produkovat více nápoje. Minerální voda z lázní Kyselka je dnes z větší části využívána v plnírně minerální vody, část vody je pro provoz lázní. Nová je v závodě nádrž na sycení oxidem uhličitým, voda se odželezňuje. Ve vojenském prostoru nad Lomnicí nad Kyselkou je velice chutný a velice železitý pramen. Druhou často konzumovanou vodou ze západních Čech je Korunní kyselka z obce Korunní u Stráže nad Ohří. Kyselka v Korunní byla jímána od roku 1924 dvěma mělkými vrty. Lahvovaná kyselka byla rozvážena jako výborná stolní voda. Nyní je její název Korunní. Celková vydatnost v roce 1970 byla kolem 70 litrů za minutu. Korunní je kalcium-bikarbonátový typ. Minerální vodu v Korunní lze označit jako slabě mineralozovanou hydrogenuhličitanovou sodno-vápenato-hořečnatou, studenou kyselku. Nad Korunním při potoce ve vojenském prostoru je prý další výron kyselky, pro kterou si lidé z okolí jezdí. Všechny prameny ve vojenském prostoru Doupovské hory jsou myslím velice zapovězené, protože se z tohoto území stal vojenský prostor, ve kterém se často cvičí.
Jindřichův pramen v Radošově
Louka u Mariánských Lázní, Prameny, Mnichov u Mariánských Lázní
Dominova skalka je chráněné území se vzácnou květenou, kde se vyskytuje hornina hadec. V celých západních Čechách je to podle mě jeho jediné těleso. Vyrazil jsem od nádraží v Bečově nad Teplou do kopce přes Starý Dvůr do Nové Vsi. Chtěl jsem jít po zelené značce, která vede přímo k Dominově skalce, v potoce bylo příliš vody. Došel jsem tedy do Nové Vsi po silnici, odbočil jsem doleva směrem na Louku a po kilometru a půl vpravo u silnice byla zalesněná Dominova skalka, pokračoval jsem dál a asi po půl kilometru až kilometru vedla doprava šikmo asi půl kilometru neznačená asfaltová cesta k území, kde se jímá Grünská kyselka, která se prodává jako Magnesia. Z výtoku před pozemkem tekla velmi pomalu, půldruhého litru velká láhev trvala napustit asi tři minuty. Měla nasládlou chuť a byla dost prosycená oxidem uhličitým. Potom jsem pokračoval do Louky a do Mnichova u Bečova nad Teplou. Za Mnichovem asi kilometr směrem na Mariánské Lázně jsem přes louku vpravo přešel pod výběžek lesa a viděl jsem bahniště, louku, kde vyvěrá Siardův pramen. Upravený vývěr jsem nenašel. Pak jsem se vrátil na křižovatku půl kilometru od Mnichova a dal jsem se směrem na Teplou. Po několika stovkách metrů byla doleva odbočka k velkým halám závodu, ve kterém se se stáčí minerální voda Magnesia. Pokračoval jsem směrem na Teplou tři a půl kilometru do Poutnova, kde jsem nasedl na vlak.
Teplá u Mariánských Lázní, Hoštěc, Číhaná
Dojel jsem do Teplé a vydal jsem se nádražní ulicí doleva od nádraží, na křižovatce jsem se dal doleva přes železniční trať a šel jsem asi kilometr na křižovatku s Jankovicemi a ještě kousek po stejné silnici. Vpravo byl v dřevěné boudě pramen Oriona. Byl železnatý, měl i takovou chuť a byl dost prosycený oxidem uhličitým. Potom jsem se vrátil na křižovatku a vydal jsem se do Jankovic, prošel jsem obcí a vydal jsem se po polní cestě, která byla navázáním na silnici. Za obcí jsem šel spíš vpravo. Po kilometru jsem došel na silnici do Hošťce u vlakové zastávky. Dal jsem se doleva a v Hošťci na návsi jsem se dal vlevo. Asi po sto metrech byla vlevo pod stříškou s nápisy cedulka k prameni. Před stříškou jsem se dal k prameni. Dole pod kopcem u pramene je bažina a chce to uzavřené boty. Přešel jsem potok přes dřevěný mostek a dal jsem se po cestičce doleva. Na konci cestičky byl vpravo u potoka pramen. Cítil jsem, že je v něm asi nějaký síran. Byl trochu prosycen oxidem uhličitým. Oba prameny se daly pít. Vrátil jsem nazpátek po stejné silnici, ale šel jsem pořád po asfaltovce až k železničnímu přejezdu, kde byla vlaková zastávka Hoštěc. Jindy jsem zase dojel vlakem do Hošťce a šel jsem do obce. Tu jsem prošel a před tabulí na konci obce jsem šel vpravo po polní cestě, která přešla ve vyjetou cestu. Podlezl jsem elektrický ohradník pastviny a šel jsem podle teoretických znalostí přes pastvinu po vyjetých cestách přibližně přímo na cestu mezi Poutnovem a Babicemi. Musím říci, že není dobré spoléhat na rady vesničanů o tom, jestli se dá po cestě projít. Došel jsem do Babic, ty jsem prošel po asfaltovce a pokračoval jsem na Číhanou. Za potokem jsem se dal vpravo podél vysázených malých smrčků, protože tam byla posečená tráva. Když jsem došel na konec, šel jsem na roh, kde na soutoku potoků byly stromy. V popředí byly dvě břízy. U soutoku potoků byl asi deset metrů vlevo od bříz vývěr Číhanských pramenů. Byla tam bažina. Až sem se dalo jít v botách prestižích. Dál je nutné si nazout holínky, pokud chcete mít sucho v botách. Přešel jsem potok vpravo a došel jsem k opanelovanému dalšímu vývěru Číhanských pramenů. Musím říci, že ten pohled stál za to, byla ve vývěru vidět vytékající voda, kolem bylo rezavo, ale také byla vidět olejová skvrna. Přešel jsem další potok vpravo, přelezl jsem elektrický ohradník na pole a podél lesa, který byl vlevo jsem šel na konci lesa doprava a došel jsem na silnici z Číhané do Babic, potom doleva do Babic a z Babic do Poutnova na vlak. Tahle cesta není nic pro obyvatele z města, kteří znají jen cesty, louky, mosty a tak dále.
pramen Oriona v Teplé u Mariánských Lázní
pramen v Hošťci
pramen v Číhané
Klášterec nad Ohří
Ráno v 7 hodin jsem přijel do Klášterce nad Ohří. Městským autobusem jsem dojel do zastávky Klášterec nad Ohří, Kyselka. Napil jsem se dvou pramenů, kyselek, z kohoutků, které mají teplotu okolo 10 °C, pH asi 6, jsou v létě otevřeny od 9 do 18 hodin a stáčejí se a lidé si pro ně jezdí. Jeden o asi poloviční mineralizaci je z vrtu HV-5 a druhý se jmenuje Evženie.
prameny v Klášterci nad Ohří
Napsal jsem také Rychlá dietní jídla za pár korun www.jidla.websnadno.cz o vaření, Karlovy Vary město, lázně a historie www.karlovy-vary.websnadno.cz o Karlových Varech, Vyřešené příklady z fyziky www.fyzika-priklady.websnadno.cz o fyzice a Fotky porostů rostlin téměř jednoho druhu www.botanika.websnadno.cz o botanice. Frantisek.Kovarna@seznam.cz